Tuesday, December 9

Spontánní trip do Budapešti

V říjnu jsem měla možnost zavítat na tři dny do Budapešti. Do krásného historického města, které se rozprostírá na obou březích Dunaje. Budapešť mi trochu připomíná Prahu, zejména svým rozložením. Dva břehy, na levém se rozprostírá hrad na kopci a živé, tepající centrum na břehu pravém.

Budapešť je přesně to město, které si mě získalo.

Nejprve k tomu přispěla ta spontánnost nápadu, kdy mi Bořek narychlo napsal, zda s ním nechci jet. Měl tam domluvené dvoudenní sezení s tatérem a nechtěl tam jet sám. 
Moje dobrodružné já souhlasilo a tak jsme se v neděli ve dvě hodiny odpoledne octli kdesi v Budapešti. Asi 45 minut jsme se plahočili uličkami a ulicemi k našemu apartmánu. Nestačila jsem se divit, všude krásné domy, ze kterých cosi dýchalo. 
Bydleli jsme téměř v centru v nádherném starém domě s vysokými stropy. Nejvíce mě ale užasl prostor uprostřed celého domu, skrze všechna patra prosvítalo podzimní sluníčko a dopadalo až na zaprášenou dlažbu v přízemí.


Dům, ve kterém jsme bydleli


Neděle


V neděli jsme se šli jen tak projít, neměli jsme ani mapu, jen jsem se tak courali. Došli jsme až k Dunaji, viděli jsme Budapešťské žluté tramvaje, nábřeží a hrad, Budapešťské kolo uprostřed parku, nákupní ulici. Hlad nás nutil najít nějakou restauraci. Bylo jich nesčetně, že jsme pořád pokračovali v hledání až najdem nějakou perfektní, bála jsem se že přebereme. Ale nakonec jsme se usadili v jedné restauraci ve vnitrobloku, kde právě probíhaly trhy. 
Večer jsme nakonec strávili na hotelovém pokoji a popíjeli.

První minuty v Budapešti

Bořek v pohybu
Budapest Eye
Tramvaj s hradem v Pozadí



Pondělí

Vstávali jsme vcelku brzo, dali si rychlou snídani a pak jsme se podle navigace vydali hledat tetovací studio, kde měl Bořek v 11 hodin být. Po cestě jsme zjistili, že máme ještě čas na ranní kávu. Kavárna byla nádherná, přirovnala bych interiér k našemu prvorepublikového stylu. Zdobené vysoké stropy, dlouhé závěsy na oknech, číšníci ve stejné uniformě. Trochu jsme s tím prostředím vytvářeli kontrast.
Natěšenci na cestě 

Ranní káva na Erzébeth Utca

Po návštěvě kavárny jsme se vydali přes Oktogon na místo určení, tedy do Darkart tattoo. Bořek mírně vystresovaný a já plná očekávání, co všechno mi Budapešť ukáže. Měla jsem celý den pro sebe! A počasí bylo více než překrásné.
Vydala jsem se dlouhou ulicí k nábřeží, tedy alespoň jsem doufala, že tím směrem se nachází. Měla jsem offline map v ipadu, ale já prostě ráda prozkoumávám neznámá místa a nechvám se překvapit, kam až mě to dovede. Minula jsem velké vlakové nádraží a nakonec dorazila k vodě. Zahnula jsem doleva a došla k obrovské budově Parlamentu. Ta budova vám vyrazí dech svojí majestátností.

Budova Parlamentu

Od Parlamentu jsem se vydala přes ulici na nábřeží a mířila jsem si to k Řetězovému mostu. Po této trase narazíte na nábřeží na spoustu opuštěných párů bot. Nejsou opravdové, je to památník obětem Holocaustu a váže se k tomu příběh, kdy byli židé z tohoto města na nábřeží postříleni.

Památník obětem Holocaustu

Pokračuji dále, sluníčko už je vysoko na obloze a začíná být opravdu teplo. Tesně před Řetězovým mostem se zastavím, jsou zde z palet udělané lavičky, sedátka a lehátka, nabarvené hezky vesele. Kdybych neměla tak nabitý program, dokázala bych tam s knihou v ruce prosedět celé odpoledně a vyhřívat se v podzimním sluníčku. 

Nábřeží-foceno z Řetězového mostu

za mnou Řetězový most

Přejdu přes most a už se vydávám do kopce na hrad. Ten výhled je nepřekonatelný. Mám štěstí a stihám akorát střídání stráží. Taky potkám partu německých studentů a dáváme se do řeči. Jeden vtipálek se se mnou dokonce chtěl vyfotit. Celý komple na mě působí tak hezky čistě. Všude je spousta skupinek turistů a také maďarských prodavačů suvenýrů a buskerů.

Výhled na Pešť

Foreigner

Výhled na Alžbětin most

Buda Castle

Prodavačka panenek, za pár drobných jsem ji mohla vyfotit

Po procházce hradním komplexem se vydávám opět dolů k nábřeží, kličkuji uličkami, až se dostávám zpět k mostu a přecházím zpět do Peště, kde si dám oběd v jedné burgrárně.
Budapešt je v tomhle naprosto úžasná, všude je spousta podniků. Nemusíte mít strach, že nebudete vědět, kam zajít na jídlo, kávu či drink. Jako pozitivum vidím to, že se zde nenachází šílené putyky, jejichž cedule je v barvách pivovaru, jehož pivo v podniků točí. Určitě takové exuistují, ale není jich přehršel jako u nás. Lahodí to nejden oku a já to velice oceňuji. 

Večer se vydáváme do podniku Szimpla, který máme blízko apartmánu. To nejde snad ani popsat, to musíte zažít. Trochu bych to přirovnala k holešovickému Crossclubu.
Rozbořený barák, chátrající, který uvnitř nemá místnosti, ale obrovský nezastřešený prostor, kde visí spoustu drátů a v nich je zapletené různé haraburdí, staré kolo, houpací koník a tak podobně. Má mnoho zákoutí, například s vodními dýmkami. Po stranách jsou bary a všude v prostoru rozmístěné staré židle a stoličky a stoly. Přes takovou alternativu zde vidím všechny druhy lidí i starší serióznější skupinku dobře oblečených lidí, důchodců. Atmosféra je tam úžasná. Szimpla má taky program s živou hudbou.
Nejvíce jsme ovšem zaskočeni, když za námi po třetím pivu přijde slečna s obrovskou mísou očištěných mrkví a Bořek si nakonec jednu koupí. Mrkve, za dvacet korun! V baru!


Úterý

Ráno opět vstáváme vcelku brzy, kvůli Zoo, kde nutně musíme navštívit lenochody. Po žluté trase do Zoo, jezdí jedno z nestraších meter. Vcelku zážitek, takže pokud do Budapeště zavítáte, svezte se. Jdu se potom s Bořkem podívat na to, jak se tvoří umění. Jdu se podívat, jak ho Rob tetuje. Robert Borbas alias grindesign na instagramu je umělec. Nelze to říct jinak, protože to, co on dokáže stvořit je opravdu uměním. Kůže je jeho plátno a Bořek mu opravdu dává velkou důvěru. Užasle tam stojím a fotím.

Robert Borbas

Blízko stanice Oktogon se náchází také spousta podniků, kam stojí za to zajít. Tím je například malinká koblihárna Fanki Donuts, která má na výběr z několika druhů koblih a donutů, krásně a barevně zdobených.
Fanki Donuts

V souvislosti s Oktogonem mě napadá jedna věc, v maďarské trafice nezakoupíte tabákové výrobky. Jsou na to speciální obchody se vstupem od 18 let. Tak abyste nebyli překvapení.

Po svačince se vydávám opět na procházku po okolí, jsem ale šíleně unavená z předchozího dne, že se jen tak procházím a fotím. Navíc už není tak krásné počasí a tak nakonec po dvou hodinách navštěvuji další kavárnu a zahřívám se u šálku kávy. 

Odpoledne vyzvedávám zavazadla a mám sraz s Bořkem. On s ovázanou rukou a já s bagáží, jdeme ještě na večeři, opět blízko Oktogonu. A později už se vydáváme na autobusové nádraží a zpátky do Prahy.

Závěrem ještě pár informací

Cesta Praha-Budapešť trvá zhruba sedm hodin, rozhodně doporučuju Student Agency, my jsme zpět jeli s nějakou maďarskou společností Orangeways a té se vyhněte obloukem.

Jediné, co mi přišlo smutné, bylo vcelku dost bezdomovců po centru.

Nezalekněte se maďarské měny, forintů. 10 korun je u nich zhruba 100 forintů, tudíž máte peněženku doslova narvanou cashem a připadáte si jak boháči.
Ceny jsou ale vcelku stejné jako u nás.

Ubytování je v Budapešti levnější než u nás, což je určitě příjemné.

Rozhodně si před návštěvou stáhněte nějakou aplikaci do mobilu, je k sehnání spoustu offline map i průvodcem. 


Budapešť je místo, které stojí za to navštívit, výlet vyjde vcelku za hezké peníze a určitě budete nadšeni. Já osobně se nemohu dočkat, až se tam vrátím. Když jsem tam byla, všechny starosti jsem mohla hodit za hlavu a prozkoumávat nové město a cítila jsem se tam velmi příjemně. 












3 comments:

  1. Pozývame ťa k nám na našu úúúžasnú súžať o naozaj hodnotné ceny :) LIPSTICKS JUNGLE GIVEAWAY

    ReplyDelete
  2. Jé, taky bych tam chtěla, tak snad se zas někdy najde čas, peníze a spolucestující:) Super fotky, i příběh :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. S těmi penězi to Luci není tak hrozné. Akorát cesta a ubytování (za hotel fakt žádné velké výdaje nečekej) a co se týče cen v restauracích, tak opravdu dost podobně, jako u nás) Určitě to stojí za to!

      Delete